Pefabův blog o fotografování

mé současné i ukončené projekty, postřehy a podobné

PŘÍBUZNÉ

fotím na analog

Přidáno: 22. 9. 2012

Jak jsem znovuobjevil kouzlo analogové fotografie

článek Jak jsem znovuobjevil kouzlo analogové fotografie

Možná se řada čtenářů podivuje, proč jsem vložil na svůj vážně míněný blog o fotografování takovou starou zapadlou vzpomínku na časy, kdy jsem v první třídě fotil na analogový foťák, když to nijak výrazně (skoro bych až řekl, že vůbec) nenavazuje na mé současné fotografování.

Opak je pravdou, ale o tom je právě až dnešní článek, který mám už delší dobu rozpracovaný a teprve nyní se mi jej podařilo dokončit.

Cílem předešlého článku je takový letmý nástin toho, že s focením jsem se setkával takřka od mala a že focení má v naší rodině jistou tradici.

Bohužel, jak čas letí, dostala se mi do rukou stará (a pro mě takřka posvátná) Praktica MTL 5, na kterou od mého dětství fotil děda. Bohužel, v době kinofilmů jsem takřka vůbec nefotil a příchodu digitálu se už děda nedožil.

A tak vědom si smutné skutečnosti, že mi děda již žádné užitečné zkušenosti nepředá, chtěl jsem alespoň vyzkoušet, jaké to je fotit s něčím takovým - foťákem, kde si člověk musí vše udělat sám jako za "starých dobrých" časů.

Nakonec, co jiného s tím foťákem? Nechat ho někde zavřený ve vitrínce přeci nejde, k tomu ho nikdo nevyrobil a tak by s takovým osudem jen těžko mohl být spokojený.

Ve fotokinu jsem ihned pořídil tři krátké (tedy čtyřiadvacetisnímkové) filmy "co mi dali". Jak jsem později zjistil, s citlivostí ISO 200, značku ani jiné detaily o velikosti zrna, což by jistě mohlo zajímat skutečného profíka, si nepamatuji. Ono na ty mé začátky by mohla stačit i rolička..

A tím to začalo - zlenivělý léty používání digitálního fotoaparátu, spatřoval jsem i v zakládání filmové roličky cosi posvátně děsivého. Svou úlohu v tom samozřejmě sehrála i poslední neblahá zkušenost s filmem, který se mi přetrhl hned na začátku.

Proto mě úspěšně vypadající vložení filmu nepřesvědčilo, natož aby mě uklidnilo. Naopak to, že vše proběhlo hladce a bez nejmenších problémů, působilo jako důkaz toho, že něco musí být špatně.

Ve světle toho všeho mě zmátl ukazatel převinutí filmu, který se bez ohledu na přibývající počet snímků nehýbal. Nebo, říkám si, že by se film skutečně nepřevíjel? To se člověk nedozví jinak než tím, že se podívá dovnitř, že? A tak - přiznávám se - jsem osvítil snad šest hotových fotografií jen proto, abych se přesvědčil, že převíjení filmu funguje tak, jak má. Nu což, říkám si, každý začátek je těžký.

Jak jen to všechno funguje?

Tímto veselým příběhem bych ale předběhl spoustu času a zábavy z focení.

Jenomže focení od začátku (nebo spíš jen do začátku) provázely mé nešťastné předsudky. Vždyť je to starý foťák na kinofilm, to bude práce s tím vším! Jak správně zaostřím bez autofokusu, bez schopnosti superpřesného odhadu vzdálenosti? A jak při pohledu na svět zjistím správnou dobu expozice?

To, co jsem u foťáku našel, bylo k neuvěření! Nemáš automatické ostření? Na co by ti to bylo? Vždyť v hledáčku vidíš vše, co potřebuješ k bezvadnému zaostření, ne jako u těch moderních digitálních zrcadlovek, kde vše vypadá mnohem lépe než ve skutečnosti je. Ještě nevím, jak to funguje, ale - až se mi dostane do rukou nějaký kousek, který bych mohl rozebrat, jistě se na to podívám! Že musím nastavit dobu expozice ručně podle množství dopadajícího světla? To nevadí, vždyť na to je v hledáčku přeci také malý "budík" a ten nějak funguje. Ne že bych mu zpočátku věřil, ale jak se ukázalo později, skutečně to funguje.

S jistotou neohroženého jezdce profrčel jsem celým filmem až na konec a začal převíjet. Ano, začátky jsou těžké.

Nevím, jak se mi to podařilo, ale film se mi nepřetrhl na svém "začátku" (nebo konci?), tedy na tom konci u cívky. Na samém konci focení se mi vytrhl z cívky! Co s ním? Jak ho tam teď narvu?

Po chvíli laborování jsem se odhodlal k radikálnímu kroku: než hodinu laborovat, zahodím ten první - jistě nepovedený - film a zkusím to znovu a lépe. Stejně jsem tu první roli filmu nejspíš řádně zabil, protože ne vždy mi došlo, že je potřeba zkontrolovat správnost doby expozice. Jak řekl, tak i udělal; dnes se už nikdo nedozví, kolik ze čtyřiadvaceti snímků bylo podexponováno a kolik jich bylo špatně zaostřených. Všechny do jednoho byly nakonec při druhé expozici přeexponovány.

Druhá role filmu se již podařila a ta třetí.. stále vězí ve foťáku.


komentáře:


Vložit vlastní komentář:

přezdívka:
heslo (volitelné):
text příspěvku:

Je zakázáno vkládat html-tagy s odkazy